Pro jedlíky jsou zajímavé tyto druhy dýní:
- tykev obecná (Cucurbita pepo)
- tykev velkoplodá (Cucurbita maxima)
- tykev muškátová (Cucurbita moschata)
- tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia)
- tykev pomíchaná (Cucurbita mixta)
Čím se liší? Velikostí plodu, jeho kvalitou, vzrůstem a mohutností rostliny... Nicméně pokud si tykve jdete kupovat, určitě vás potěší, že jednotlivé druhy poznáte
velmi snadno i pouze podle stopky plodu.
 |
Vlevo nahoře: tykev obecná má výrazné podélné hrany
Vpravo nahoře: tykve muškátové mají hranatou stopku, jejíž nasazení u plodu je ale výrazně rozšířené
Vlevo dole: tykve velkoplodé mají kulatou ztlustlou stopku na jejímž povrchu je korkovitá, síťová struktura
Vpravo dole: na první pohled se díky tomu dají snadno rozlišit
(1) |
Tykev obecná
Tykev obecná (Cucurbita pepo) začala být jako kulturní plodina pěstována v Mexiku již před více než 5000 let. Vytváří velkou listovou růžici a z jejího středu narůstají dlouze řapíkaté, dlanitě dělené listy. Rostliny mají velké jednodomé květy žluté barvy a jejich plodem jsou bobule různého tvaru a zabarvení.
Stopka plodu je hranatá a tvrdá. Vedle tykví určených ke konzumaci náleží do druhu C. pepo také skupina tzv. okrasných tykví.
Přehled základních variet tykve obecné:
* Cucurbita pepo, varieta giromontiina – cukety a kabačky
* Cucurbita pepo, varieta patissonina – patizony
* Cucurbita pepo, varieta oleifera – tykev olejná
Tykev velkoplodá
Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) pochází pravděpodobně z Peru. Zde se pěstovala již kolem roku 1800 př. n. l. Tykev velkoplodá má poléhavý charakter růstu a vytváří velké mohutné rostliny s plazivými výhony několikametrové délky.
Stopka plodu je oválná a měkká. Variabilita odrůd je značná, známější jsou zejména odrůdy s velkými plody, které dosahují hmotnosti kolem 20 až 50 kg. V Guinessově knize rekordů se uvádí, že nejtěžší dýně na světě vážila téměř 450 kg. Sklízí se plně vyzrálé plody, které se zpracují hned po sklizni anebo se uloží do zimy nad 10°C. Plod tykve velkoplodé (často též nazývána turek) bývá nejčastěji zpracováván na kompoty, ale může být také využit k přípravě marmelád a náplní do pečiva.
Rozšířená je odrůda tykve velkoplodé Goliáš, která má oranžové plody. Narůstá však také význam odrůdy Hokkaido, jejíž plody jsou značně menší a také mají oranžovou barvu. Dužnina je sytě oranžová, bohatá na karotenoidy, mírně nasládlá a aromatická. Je velmi dobře skladovatelná.
Tykev muškátová, fíkolistá a pomíchaná
Tykev muškátová (Cucurbita moschata) má popínavý růst. Její stonek je hranatý,
stejně tak je hranatá nezduřená stopka přisedlá k plodu. Plody jsou uprostřed zúžené, většinou nevýrazně zbarvené. Dužnina bývá krémově zabarvená a má vysoký obsah cukru a beta-karotenu. Jednou z nejznámějších odrůd je Butternut („máslový oříšek“). Název se odvozuje od máslové konzistence dužniny, kterou získá po její teplené úpravě. Jakoby oříškovou chuť vykazují plody za syrova. Výborná je pro zapékání, na výrobu zavařenin nebo marmelád.
Tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia) má také popínavý růst. Listy jsou dlanitě vykrajované a připomínají listy fíku. Plody jsou zeleno-bíle mramorované a jejich dužnina je bílá. Tato tykev se v našich podmínkách využívá např. jako podnož pro skleníkové okurky, neboť zvyšuje jejich odolnost k půdním houbám a částečně k chladu a suchu. V jižních zemích se plody vaří nebo konzervují. Tykev fíkolistá se od ostatních druhů kulturních tykví výrazně liší, a to zejména tím, že se vyznačuje uniformitou ve velikosti, tvaru i barvě plodů.
Tykev pomíchaná (Cucurbita mixta) zahrnuje různé formy vzniklé křížením. Nejvíce se setkáváme s drobnoplodými formami oválného tvaru. Zbarvení je velmi pestré a uplatňuje se zejména do trvanlivých dekorací a aranžmá a oblíbená ja také pro jedlá a chutná semena.
Zdroje:
(1) www.potravinovezahrady.cz
